Databáze právních dotazů

Územní plán podle předchozího stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) byl založen na principu, že obce nebyly povinny mít územní plán. Šlo o fakultativní územně plánovací dokumentace.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/202 Sb.) tento princip1. Obec, která nemá územní plán, nemusí mít žádný ani podle současného stavebního zákona (viz ustanovení § 81 odst. 1 nového stavebního zákona).

Podle § 322 odst. 1 písm. 2 nového stavebního zákona je dokonce možné, že obecní zastupitelstvo zruší územně plánovací dokumentaci, která byla schválena před 1. lednem 2007, včetně územního plánu nebo regulačního plánu, tedy aby ukončilo platnost územního plánu vydaného před dosavadním stavebním zákonem.

Nemá-li však obec územní plán a ještě nerozhodla o jeho vypracování, nový stavební zákon v § 325 ods. 1 určuje, že úřad územního plánování musí pořídit a vydat vymezení zastavěného území podle nových pravidel do dvou let od tohoto zákona (viz § 117 a násl. nového stavebního zákona). Pokud by obec rozhodla podle § 322 ods. 2 a zrušil starý územní plán, vymezení zastavěného území bude posouzeno a aktualizováno v souladu s novým stavebním zákonem podle § 325 ods. 4. V případě, že obec již měla vymezené zastavěné území podle předchozího zákona, úřad územního plánování jej vyhodnotí a podle potřeby upraví podle nových pravidel.

Obec tak může zůstat bez územního plánu, ale bude jí vymezeno zastavené území samostatným postupem.

První a poslední zmínka o něm spočívá pouze v oznámení o vydání územního plánu prostřednictvím veřejné vyhlášky a jeho vyvěšení na úřední desce.

Vydání územního plánu je regulováno především ustanoveními nového stavebního zákona. Tento proces zahrnuje několik fází, přičemž jednou z nich je veřejné projednání.

Veřejné projednání spočívá v prezentaci návrhu územně plánovací dokumentace a vyhodnocení vlivů, pokud se zpracovává, veřejnosti, přičemž pořizovatel spolupracuje s projektantem a zajišťuje odborný výklad. Součástí projednání je i umožnění veřejnosti klást dotazy. Po dohodě s určeným zastupitelem nařizuje veřejné projednání pořizovatel, a to nejpozději do třiceti dnů od doručení veřejné vyhlášky, která oznamuje místo a dobu konání projednání a místo, kde lze nahlédnout do návrhu územního plánu (popř. i vyhodnocení vlivů).

Pokud v tomto případě veřejné projednání neproběhlo, jedná se o závažné procesní pochybení, které významně omezilo právo veřejnosti se seznámit s obsahem návrhu územního plánu a vyjádřit k němu připomínky.

Proti takto přijatému územnímu plánu lze podat podněty k provedení „úředního“ přezkumného řízení podle správního řádu, případně návrhy na abstraktní „soudní“ přezkum podle soudního řádu správního. Je však třeba mít na paměti, že i pokud by tyto návrhy nebyly podány v zákonem stanovených lhůtách, stále by bylo možné požadovat zrušení územního plánu prostřednictvím správní žaloby, která by se týkala rozhodnutí vydaného na základě územního plánu.

V tomto případě by bylo nejvhodnější opakovat projednání a vydání územního plánu, přičemž by měly být dodrženy všechny zákonem stanovené postupy a náležitosti.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) stanovuje v § 193 odst. 1 písm. a) povinnost stavebního úřadu posoudit, zda je záměr v souladu s územně plánovací dokumentací. Podobně jako předchozí stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) zařazuje nový zákon mezi územně plánovací dokumentace:

• územní rozvojový plán,
• zásady územního rozvoje,
• územní plán,
• regulační plán.

První územní rozvojový plán, označovaný také jako tzv. nultý, byl vydán usnesením vlády České republiky dne 28. 8. 2024 č. 581. Tento dokument je dostupný prostřednictvím Národního geoportálu územního plánování na adrese https://uzemniplanovani.gov.cz/dokumenty-pro-celou-cr. Pořizování tohoto územního rozvojového plánu probíhalo na základě přechodných ustanovení – nejprve podle zákona č. 403/2020 Sb., který novelizoval dosavadní stavební zákon, a následně dle § 319 nového stavebního zákona. Tento plán vznikl spojením obsahu zásad územního rozvoje jednotlivých krajů a politiky územního rozvoje.

Dle § 319 odst. 5 nového stavebního zákona se však stanovuje, že: „Pro první územní rozvojový plán se § 73 odst. 2 a 3 tohoto zákona nepoužije do doby vydání změny, která jej uvede do souladu s požadavky podle tohoto zákona.“

Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že tento první územní rozvojový plán není účinný, dokud nedojde k jeho první změně, která jej sladí s požadavky nového stavebního zákona. Toto pravidlo se vztahuje jak na proces územního plánování, tak na posuzování jednotlivých záměrů.

Z toho plyne, že první územní rozvojový plán v současné podobě není závazným dokumentem pro posuzování záměrů podle nového stavebního zákona, dokud nebude upraven jeho obsahem v souladu s tímto zákonem.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) umožňuje v územním plánu definovat tyto podmínky pro rozhodování v území:

• uzavření plánovací smlouvy,
• pořízení územní studie,
• pořízení regulačního plánu,
• zajištění architektonické studie,
• zajištění urbanistické studie.

Pokud jde o podmínku uzavření plánovací smlouvy, územní plán musí specifikovat základní obsah této smlouvy, podmínky pro její uzavření a příslušnou lhůtu. Tato lhůta nesmí přesáhnout 6 let, a pokud uplyne marně, podmínka pozbývá platnosti.

V případě územní studie musí být v územním plánu uvedeny základní podmínky jejího pořízení a stanovená lhůta pro vložení studie do Národního geoportálu územního plánování. I zde platí, že lhůta nesmí být delší než 6 let, přičemž při jejím marném uplynutí podmínka zaniká. Za zmínku stojí, že nový stavební zákon klade větší důraz na zapojení samosprávy do procesu pořizování tohoto druhu studie. Podle § 81 odst. 4 zákona je její pořízení podmínkou pro rozhodování v území, přičemž zastupitelstvo může dle § 49 odst. 4 určit zastupitele, který se na jejím pořizování podílí ve spolupráci s pořizovatelem.

Co se týče regulačního plánu, územní plán musí určit základní podmínky jeho pořízení nebo zadání a rovněž lhůtu pro nabytí jeho účinnosti. I v tomto případě je lhůta omezena na maximálně 6 let a její marné uplynutí způsobuje zánik podmínky.

Architektonická soutěž je definována jako proces, při němž se hledá nejvhodnější architektonické řešení stavby nebo zhotovitel projektové dokumentace, a to prostřednictvím předkládání a hodnocení návrhů architektonického řešení. Naopak urbanistická soutěž je popsána jako proces zaměřený na nalezení nejlepšího urbanistického řešení území nebo zhotovitele územní studie či územně plánovací dokumentace, rovněž na základě návrhů urbanistických řešení. Tyto soutěže může zajistit obec, která územní plán vydala, nebo osoba, jež plánuje realizovat záměr v příslušné ploše či koridoru. Nový stavební zákon však nestanovuje konkrétní lhůtu pro zajištění těchto soutěží.

Nový stavební zákon stanovuje, že závazné stanovisko může být vydáno buď na základě žádosti subjektu, nebo na základě vyžádání stavebního úřadu. Podle tohoto zákona lze žádost či návrh podat buď prostřednictvím portálu stavebníka na předepsaném formuláři, nebo v listinné podobě. To znamená, že podání žádosti jiným způsobem než přes portál stavebníka je skutečně možné.

Je třeba dodat, že za listinnou podobu podání se považuje i podání prostřednictvím datové schránky. Tento výklad potvrdilo také Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém stanovisku.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) definuje drobné stavby v příloze č. 1, na kterou se odkazuje ustanovení § 5 odst. 2 písm. a).

Je důležité zmínit, že podle § 171 nového stavebního zákona není pro drobné stavby vyžadováno povolení. Vzhledem k tomu, že povolení těchto staveb není nutné, nejsou drobné stavby dle § 230 nového stavebního zákona ani předmětem kolaudace. Dle § 230 odst. 4 lze drobnou stavbu užívat pouze k účelu odpovídajícímu jejímu charakteru.

Klíčovým ustanovením je § 73 odst. 2 věta druhá, podle níž je možné drobné stavby realizovat pouze v souladu s územně plánovací dokumentací. To znamená, že drobné stavby musí být v souladu například s územním plánem obce.

Podle § 250 odst. 1 písm. h) nového stavebního zákona platí: „Stavební úřad nařídí stavebníkovi nebo vlastníkovi stavby odstranit stavbu, pokud je prováděna nebo byla provedena v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací.“ Tento důvod zavazuje stavební úřad k zahájení řízení o nařízení odstranění stavby z moci úřední.

Vaše obec může zvážit podání podnětu příslušnému stavebnímu úřadu podle § 42 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Součástí tohoto podnětu může být i žádost o informaci o tom, jak bylo s podnětem naloženo. Na základě podnětu by měl stavební úřad zahájit řízení o odstranění stavby z moci úřední.

Dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) neobsahuje definici rodinného domu, která je uvedena v § 2 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Podle této definice je rodinný dům stavba pro bydlení, kde „více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít maximálně tři samostatné byty, dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.“

Naopak nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) obsahuje definici rodinného domu přímo v § 13 písm. c). Podle této definice je rodinný dům stavbou pro bydlení, kde více než polovina podlahové plochy slouží k bydlení, a která má nejvýše tři samostatné byty, dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví. Navíc může mít i třetí nadzemní podlaží, pokud je ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny orientované k uliční čáře o alespoň 2 metry.

Nově tedy rodinný dům může být i stavba s třemi nadzemními podlažími, pokud třetí podlaží splňuje podmínku ustoupení o minimálně 2 metry od obvodové stěny budovy směrem k uliční čáře.

Cose týká stávajících řízení, zde platí přechodná ustanovení nového stavebního zákona, konkrétně § 330 odst. 1 ve spojení s § 334a. Podle nich se řízení zahájená do 30. 6. 2024 dokončí podle dosavadních právních předpisů. Změna definice rodinného domu tedy nemá na probíhající řízení žádný vliv.

Podle § 6 zákona o místním referendu se v místním referendu rozhoduje o otázkách, které spadají do samostatné působnosti obce. Jak uvádí § 49 tohoto zákona, rozhodnutí místního referenda je závazné pro zastupitelstvo a orgány obce. Mezi orgány obce patří i obecní úřad, v jehož rámci působí i stavební úřad. Je však důležité si uvědomit, že rozhodnutí referenda závazuje obec pouze v rámci její samostatné působnosti. Stavební úřad vykonává státní správu v oblasti stavebního zákona a dalších stavebních předpisů, což spadá do přenesené působnosti. V tomto ohledu tedy rozhodnutí místního referenda stavební úřad nezavazuje.

Při vyřizování připomínek podaných v souvislosti s pořizováním návrhu územního plánu se použije úprava podle nového stavebního zákona, nikoli obecná pravidla pro vyřizování podnětů občanů dle zákona o obcích. Kromě obecných náležitostí podání podle správního řádu musí připomínka obsahovat také odůvodnění a vymezení území, kterého se připomínka týká.

Je důležité zdůraznit významnou legislativní změnu nového stavebního zákona, která zrušila možnost podávat námitky jako kvalifikované připomínky. Podle nové úpravy již není možné podávat námitky proti návrhu územního plánu dle správního řádu.

Vyřízení připomínek provádí pořizovatel nového územního plánu ve spolupráci s určeným zastupitelem. Po uplynutí lhůty pro podávání připomínek připraví návrh na vyhodnocení těchto připomínek, včetně odůvodnění, pokud se rozhodne připomínkám nevyhovět nebo vyhovět pouze částečně.

Rada obce má pravomoc rozhodovat o vnitřní organizaci obecního úřadu a není v tomto ohledu výrazně omezena. Zejména rozhoduje o organizačních schématech, což zahrnuje především zřizování a zrušování odborů a oddělení na obecním úřadu.

Zákonodárce nevymezuje konkrétní seznam odborů a oddělení, které musí obecní úřad zřizovat, což znamená, že je na uvážení rady, jaké odbory a oddělení zřídí a v jakém personálním složení. Při rozhodování o zřízení odborů a oddělení je vhodné přihlédnout k běžným zvyklostem v organizaci orgánů územní samosprávy. Rada obce následně rozdělí pravomoci mezi zřízené odbory a oddělení, a to jak v oblasti samostatné, tak přenesené působnosti, s výjimkou pravomocí, které jsou zákonem svěřeny konkrétním orgánům obce.

V souvislosti s rozdělením agend se rovněž řeší personální zajištění. Je třeba si uvědomit, že pojem stavební úřad označuje souhrn správních činností, které obce vykonávají v přenesené působnosti, především na základě stavebního zákona. Stavební úřad není samostatný "orgán", jehož pozice by musela být vymezena mimo rámec organizační struktury obecního úřadu.

Výše platu zaměstnance je považována za osobní údaj v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR). Podle judikatury Nejvyššího správního soudu se však v minulosti uvedlo, že plat, mzda nebo jiné finanční ohodnocení, které je vypláceno z veřejných prostředků, se v zásadě považují za příjem z veřejných financí ve smyslu § 8b zákona č. 1/2003. 106/1999 Sb., přičemž výjimky z této povinnosti jsou velmi omezené. Rozhodnutí určuje dvě hlavní výjimky z povinnosti zveřejnit výši platů: 1) pokud osoby podílející se na činnosti povinného subjektu jsou zapojeny jen nepřímo a jejich podíl je nevýznamný (například provozní zaměstnanci), 2) nejsou-li pochybnosti o hospodárném vynakládání prostředků. Avšak Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 ze dne 1. listopadu 2017 upřesnil, že poskytování informací o odměnách za práci není automaticky protiústavní. V každém případě je však třeba posuzovat zásah do práv dotčených osob na základě individuálních okolností. Zaměstnavatel jako povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím může odmítnout poskytnout informace o platu zaměstnance, pokud nejsou splněny všechny následující podmínky: a) žádost má sloužit k diskusi o veřejném zájmu; b) informace souvisí s veřejným zájmem; c) žadatel vykonává úlohu dohledu veřejnosti nebo úlohu „společenského hlídacího psa“; d) informace je dostupná a existuje. Nejsou-li tyto podmínky splněny, odmítnutí poskytnout informace o platu a odměnách zaměstnance neznamená porušení povinnosti státních orgánů nebo samosprávných orgánů poskytovat informace o své činnosti podle či. 5 Listiny základních práv a svobod.

Od 1. ledna 2023 zákon o svobodném přístupu k informacím explicitně upravuje pravidla pro poskytování informací o platech, a to v § 8c. Tento paragraf stanoví, že povinný subjekt poskytne údaje o výši příjmu osoby, pokud jí poskytl nebo poskytuje veřejné prostředky ve formě příjmů ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zákona o daních z příjmů. Poskytování těchto informací se vztahuje buď na:

a) veřejných funkcionářů, poradců prezidenta, členů vlády, náměstků, vedoucích ústředních správních úřadů a členů statutárních, řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů, nebo

b) osoby, u nichž žadatel prokáže veřejný zájem, který převažuje nad ochranou osobních údajů.

U druhé skupiny osob (pod písm. b) je informace poskytnuta pouze na základě testu proporcionality, který určí, zda veřejný zájem převyšuje právo na ochranu osobních údajů.

Zkratka GDPR, což v angličtině znamená General Data Protection Regulation, se v češtině překládá jako obecné nařízení o ochraně osobních údajů a představuje novou právní regulaci Evropské unie.

Plný název tohoto nařízení je: „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a volném pohybu těchto údajů.“

Jako přímo aplikovatelné nařízení Evropské unie je GDPR závazné pro všechny jednotlivce a subjekty v rámci celé Unie, včetně obcí.

Toto nařízení ve velké míře nahradilo předchozí zákon o ochraně osobních údajů v České republice, přičemž zbytková právní úprava, která zahrnuje například kompetence Úřadu pro ochranu osobních údajů, byla provedena novým zákonem.

GDPR se vztahuje na všechny obce bez rozdílu, protože zpracovávají množství osobních údajů, ať už v rámci samostatné působnosti (např. vítání občanů, informování obyvatel přes SMS nebo e-maily) nebo jinými způsoby.

Obce, jako správci nebo zpracovatelé osobních údajů, jsou podle GDPR povinny zajistit zpracování údajů v souladu s novými pravidly, které však zásadně nemění dosavadní koncepci.

Podle zákona o informačních systémech veřejné správy je působnost Czech POINTu výkonem přenesené působnosti krajských a obecních úřadů. Tato agenda je tedy považována za správní činnost ve smyslu zákona o úřednících územně samosprávných celků, podobně jako správa daní a poplatků. Zaměstnanec, který se podílí na těchto správních činnostech a pracuje na obecním úřadu, je vždy považován za úředníka podle tohoto zákona. V tomto kontextu vzniká otázka, co lze považovat za správní činnost a zda může absolvent bez odborné způsobilosti ovlivnit kvalitu poskytovaných služeb. Důvodová zpráva k zákonu o úřednících uvádí, že správními činnostmi nelze označit všechny činnosti související se správou, ale jen ty, které mají určitou kvalitu a závažnost. V souladu s tímto zákonem může vedoucí úřadu zařadit fyzickou osobu k výkonu správní činnosti v závislosti na druhu práce uvedeném v pracovní smlouvě.

V tomto případě je klíčové posoudit, zda činnost absolventa nespadá do negativní působnosti zákona, který se nevztahuje na zaměstnance vykonávající pomocné, servisní nebo manuální činnosti (tzv. obslužné činnosti). Metodická příručka MVČR k zákonu o úřednících vylučuje pomocné práce z kategorie úředníků.

Podle našeho názoru, vzhledem k povaze práce, zaměstnanec nemá přímý vliv na kvalitu fungování úřadu, a tedy neprovádí správní činnost ve smyslu zákona o úřednících. Aby se zajistilo, že nebude porušen zákon o ochraně osobních údajů (GDPR), doporučujeme do pracovní smlouvy zahrnout ujednání o mlčenlivosti, která půjde nad rámec zákonných povinností. Tato povinnost mlčenlivosti ohledně osobních údajů je stanovena již samotným zákonem.

Zastupitelstvo má právo na svém zasedání projednávat otázky týkající se nakládání s pohledávkami na nájemném, zvláště pokud se na něj sám dlužník obrátí se žádostí, jako například žádostí o prominutí dluhu. Aby mohla být taková záležitost projednána, je prakticky nezbytné, aby na zasedání zazněly osobní údaje, jako jsou informace o dlužníkovi a výše dluhu. Podle vyjádření Úřadu na ochranu osobních údajů se však v tomto případě nejedná o porušení legislativy v oblasti ochrany osobních údajů.

Pokud výsledkem jednání zastupitelstva bude přijetí usnesení, ve zveřejněné verzi tohoto usnesení by měly být osobní údaje dlužníka anonymizovány nebo nahrazeny iniciálami. Ke zveřejnění osobních údajů bez anonymizace může dojít pouze v případě, že dotyčná osoba výslovně vyjádří svůj souhlas, ideálně v písemné formě.

Z právního hlediska ochrany soukromí je přípustné pořizovat a zveřejňovat záznamy osob, které veřejně vystupují v záležitostech veřejného zájmu, i bez jejich souhlasu. To se týká nejen členů zastupitelstva, ale i osob z řad veřejnosti či hostů, pokud mluví k projednávaným tématům.

Z pohledu ochrany osobních údajů (GDPR) lze považovat zpracování osobních údajů obcí (přičemž osobním údajem je již samotný záběr na přítomnou osobu) i bez souhlasu dotčených osob za odůvodněné, pokud je založeno na plnění úkolů obce ve veřejném zájmu. Tento veřejný zájem však musí být vždy zvážen ve vztahu k právu dotyčných osob na ochranu jejich osobních údajů.

Pokud by obec plánovala záznam zveřejnit, záběry vystupujících členů zastupitelstva nebo občanů, případně široké záběry na obecenstvo, by měly být z tohoto hlediska akceptovatelné. Pokud by však veřejné vystoupení obsahovalo osobní údaje fyzických osob (kromě těch, které mohou být poskytnuty podle zákona o volném přístupu k informacím, jako jsou údaje o příjemcích veřejných prostředků), právo na ochranu osobních údajů by v takových případech mělo často převážit. Proto by záznamy obsahující takové údaje měly být před zveřejněním upraveny.

Před začátkem zpracování osobních údajů je v každém případě nezbytné informovat dotčené osoby podle GDPR, a to o účelu a právním základě zpracování, jeho trvání, právě podat námitku a dalších souvisejících právech.

Ano, zákon se vztahuje na všechny obce, avšak jeho platnost je pro většinu z nich omezená.

Mezi tzv. povinné subjekty patří pouze obce s 10 000 a více obyvateli, což znamená, že musí zavést vnitřní systém pro podávání oznámení.

Pro všechny obce, bez ohledu na velikost, platí přísný zákaz:

• vystavit oznamovatele odvetnému opatření,
• umožnit, aby byl oznamovatel vystaven odvetnému opatření,
• bránit oznamovateli v podání oznámení.

Porušení těchto pravidel může vést k pokutě až do výše 1 000 000 Kč.

I když většina obcí není povinna zavádět vnitřní oznamovací systém, oznamovatel může i v jejich případě podat oznámení. Může tak učinit prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo zveřejněním oznámení podle zákonných podmínek. Oznámení může rovněž podat příslušnému orgánu veřejné moci dle jiného právního předpisu nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie (například v případě trestního oznámení policii nebo státnímu zástupci, nebo v případě přestupku příslušnému správnímu orgánu). Ochrana oznamovatelů platí i v těchto případech.

Místní komunikace, jako liniová stavba, je považována za samostatnou věc, nezávisle na tom, kdo je vlastníkem pozemku, pod kterým se nachází. Podle stavebního zákona není souhlas vlastníka pozemku nutný, protože pro získání potřebných práv k pozemku je stanovený účel vyvlastnění dle zákona o pozemních komunikacích. I když ze zákona nevyplývá povinnost informovat vlastníka, je možné jej přiměřeným způsobem vyrozumět o prováděných činnostech.

Podle § 39 zákona o obcích není obec povinna zveřejňovat záměr uzavřít smlouvu o právu provést stavbu. Je však důležité rozlišovat mezi smlouvou o právu stavby podle občanského zákoníku a smlouvou o právu provést stavbu, která se řídí procesními pravidly stavebního zákona. Tato smlouva není upravena v občanském zákoníku, a proto spadá mezi tzv. nepojmenované smlouvy. Ujednání o právu provést stavbu, tedy realizovat stavební záměr, mohou být součástí nejen smlouvy o zřízení práva stavby, ale i nepojmenovaných smluv (jak uvádí § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), smluv nájemních (§ 2201 a násl. občanského zákoníku) či smluv o zřízení služebnosti.

Každou smlouvu je nutné posuzovat podle jejího skutečného obsahu, nikoli pouze formálně. Je třeba zjistit, zda se jedná o plánovací smlouvu, která odpovídá definici podle aktuálního stavebního zákona, neboť tento zákon výslovně svěřuje pravomoc k jejímu schválení zastupitelstvu obce.

Pokud však jde o smlouvu, která se spíše týká spolupráce a nesplňuje podmínky pro plánovací smlouvu dle stavebního zákona, rozhodování o ní zpravidla nepatří do pravomoci zastupitelstva podle § 84 odst. 2 a § 85 zákona o obcích. V tomto případě o uzavření smlouvy rozhodne rada obce, pokud si tuto pravomoc nevyhradí zastupitelstvo. Výjimkou by byla situace, kdy by část plánovací smlouvy zahrnovala jednání, které vyžaduje schválení zastupitelstvem. Pak by musela být smlouva schválena zastupitelstvem obce.

Povinnost vypsat výběrové řízení na zaměstnance obce se vztahuje pouze na úředníky podle zákona o úřednících územních samosprávných celků. Tento zákon definuje úředníka jako zaměstnanca, který je zařazen do obecního úřadu a podílí se na výkonu správních činností. Pokud účetní nevykonává správní činnost (což zahrnuje samotné zpracování účetnictví, které není považováno za správní činnost), pak se na ni tento zákon nevztahuje a není třeba vyhlašovat výběrové řízení.

V případě, že by účetní vykonávala tuto činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, její postavení úředníka by zcela vylučovalo. V takovém případě by se však, v závislosti na výši finančního plnění za poskytované účetní služby, mohla na ni vztahovat pravidla o zadávání veřejných zakázek.

Zákon o obcích v § 85 vymezuje majetkoprávní úkony, jejichž rozhodování je vyhrazeno zastupitelstvu obce. Rozhodování o výběru dodavatele a uzavírání kupních smluv na nákup movitých věcí do této kategorie nepatří. Podle § 84 odst. 4 zákona o obcích si však zastupitelstvo může vyhradit rozhodování o dalších otázkách v samostatné působnosti, pokud nejsou určeny radě obce, což může zahrnovat i rozhodování o uzavírání těchto smluv, zejména v případě, že se jedná o vyšší částky. Pokud si zastupitelstvo tuto pravomoc nevyhradilo, přechází na radu obce, která ji může podle § 102 odst. 3 zákona o obcích delegovat na starostu nebo obecní úřad. V případě, že se rada nevolí, náleží tato pravomoc starostovi obce podle § 99 odst. 2 zákona o obcích. Starosta při vykonávání svých pravomocí není omezen žádným finančním limitem podle tohoto zákona, avšak platí obecné povinnosti hospodaření obce dle § 38. Je také nutné dodržovat rozpočtové limity, aby nedošlo k porušení rozpočtového hospodaření.

Dále je třeba respektovat zásady uvedené v zákoně o zadávání veřejných zakázek a postupovat v souladu s těmito pravidly, zejména co se týče přímého zadání a oslovení dodavatelů.

V případě organizační složky obce, která nemá právní osobnost, i příspěvkové organizace obce, je klíčovým dokumentem zřizovací listina. Ve zřizovací listině organizační složky je specifikován majetek, který obce předává složce k hospodářskému využití, a vymezena její práva týkající se správy tohoto majetku pro účely, pro něž byla zřízena, včetně odpovědnosti za jeho správu v rámci vymezených pravomocí.

Podobně u příspěvkové organizace obce stanoví zřizovací listina majetek předaný obcí k hospodaření a vymezuje práva a povinnosti organizace ve vztahu k tomuto majetku.

Obecně platí, že jak organizační složka, tak příspěvková organizace mohou uzavírat smlouvy v souladu se zřizovací listinou, což v praxi znamená, že schvalování smluv obcí obvykle není nutné.

V případě příspěvkové organizace, která má právní osobnost, platí, že organizace může nakládat s finančními prostředky podle vlastního uvážení. Zřizovací listina by měla uvádět, která právní jednání mohou být předmětem předchozího souhlasu zřizovatele.

Existuje však výjimka, kdy je nutný předchozí písemný souhlas zřizovatele, což se týká právních jednání uvedených v zákoně č. 250/2000 Sb. (např. úvěry, půjčky, nákupy na splátky a nakládání s cennými papíry).

Pokud je dle zákona nebo zřizovací listiny požadován souhlas zřizovatele pro uzavření smlouvy, tento úkol vykonává za obec rada obce.

Zákon o obcích neuvádí konkrétně, který orgán obce má pravomoc uzavírat a vypovídat nájemní či pachtovní smlouvy. V takovém případě platí, že uzavírání a vypovídání těchto smluv spadá do pravomocí rady obce, pokud si tuto pravomoc nevyhradí samotné zastupitelstvo.

Pokud se v obci rada nevolí, pravomoci rady vykonává starosta (s výjimkami stanovenými zákonem). V takovém případě bude starosta oprávněn vypovědět nájemní či pachtovní smlouvu, pokud si tuto pravomoc nevyhradilo zastupitelstvo.

Je třeba podotknout, že stejný orgán obce, který uzavíral smlouvu, by měl být odpovědný i za její výpověď (pokud smlouvu uzavíralo zastupitelstvo, mělo by ji také vypovědět).

U pachtu je kladeno důraz na to, že pachtýř bude aktivně obhospodařovat věc tak, aby přinášela výnosy. V případě pozemku, je klíčové rozhodnutí, zda bude tento pozemek obhospodařován s cílem získat plody nebo jiné výnosy, které pozemek poskytne po náležité péči, nebo zda nebude. Výnosy z propachtované věci nemusí být vždy zemědělské plody, ale v případě pozemku je těžké si představit jiný typ výnosu. V tomto případě je potrební uzavřít nájemní smlouvu.

Pachtování je obvyklé u pozemků jako orná půda, zahrady nebo vinice, kde pachtýř sklízel plody. Naproti tomu nájemní smlouva se využívá spíše pro pozemky určené k jiným účelům, jako jsou odkládací plochy, parkoviště nebo místo pro dočasné stavby.

Zjednodušeně řečeno, pokud je cílem obhospodařování pozemku získání výnosů, uzavře se pachtovní smlouva, v opačném případě smlouva nájemní.

Pokud nájemník přestal splácet částku odpovídající splátce staršího dluhu, jak bylo dohodnuto, avšak nadále pravidelně hradí nájemné za aktuální měsíce, nájemní smlouvu nelze ukončit.

Podle insolvenčního zákona není možné vypovědět či odstoupit od nájemní smlouvy uzavřené dlužníkem jako nájemcem z důvodu, že nájemník byl v prodlení s platbou nájemného nebo jiné úhrady vzniklé před rozhodnutím o úpadku, nebo z důvodu zhoršení jeho majetkové situace.

V souladu s povinností péče řádného hospodáře je však vhodné sledovat, zda s dlužníkem neprobíhá insolvenční řízení, a v případě potřeby včas přihlásit existující pohledávky. Pokud bylo dlužníkovi povoleno oddlužení, může být po splnění podmínek oddlužení zbaven povinnosti hradit pohledávky, které měly být přihlášeny.

Pro sjednávání a realizaci splátkové dohody v rámci insolvenčního řízení může být omezený prostor. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen hradit určené splátky insolvenčnímu správci a případně i mimořádné splátky pro úhradu pohledávek přihlášených věřitelů.

Důchody mohou být předmětem exekuce, avšak dlužníkovi musí být ponecháno nezabavitelné minimum.

Zákon o zadávání veřejných zakázek se na veřejné zakázky malého rozsahu vztahuje jen v omezené míře. Pro postup při zadávání těchto zakázek jsou důležité především zásady uvedené v § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek a povinnost uveřejnit smlouvu a skutečně uhrazenou cenu na profilu zadavatele podle § 219. Platný zákon má vždy přednost v aplikaci, bez ohledu na to, zda byl přijat před či po obecní směrnici. Proto lze doporučit aktualizaci směrnice vyhotovené za účinnosti předchozího zákona, aby odpovídala aktuální právní úpravě. Pokud však postupy uvedené ve směrnici nejsou v rozporu se zásadami zákona (např. transparentnost, přiměřenost, rovné zacházení, zákaz diskriminace) ani s jinými právními předpisy, lze ji stále využívat.

Při zadávání veřejné zakázky je obec jako územní samosprávný celek povinna jednat především v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Proces zadávání veřejných zakázek spadá do oblasti samostatné působnosti obce, přičemž zastupitelstvo obce rozhoduje o záležitostech, které do této působnosti náleží.

Kontrolní výbor má za úkol kontrolovat, zda ostatní výbory a obecní úřad dodržují právní předpisy v oblasti samostatné působnosti, ověřovat plnění usnesení zastupitelstva a rady obce, pokud je rada zřízena, a vykonávat další kontrolní činnosti na základě pověření zastupitelstva.

Z výše uvedeného vyplývá, že kontrolní výbor je oprávněn prověřovat proces zadávání veřejných zakázek, které obec realizuje.

V případě, že nejde o plnění nezbytné k dokončení původně sjednaného díla, je nutné vypsat nové výběrové řízení. Podle dotazu bylo dílo již dokončeno. V takovém případě půjde o zakázku na stavební práce. Pokud hodnota této zakázky nepřesáhne částku 6 000 000 Kč, bude se jednat o zakázku malého rozsahu podle příslušného ustanovení. Pro veřejné zakázky malého rozsahu není nutné provádět zadávací řízení podle zákona, přesto je ale nutné dodržet zásady uvedené v § 6 odst. 1 až 3. Pokud částka přesáhne tuto hranici, je třeba postupovat v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Z žádného právního předpisu nevyplývá, že by příspěvkové organizace měly mít povinnost mít směrnici pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. U veřejných zakázek malého rozsahu je však vždy nutné dodržovat zásady transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Přijetí směrnice se doporučuje, protože umožňuje stanovit pravidla, která podporují dodržování těchto zásad a zajišťují hospodárné a transparentní nakládání s veřejnými prostředky.

Příspěvkové organizace jsou samostatné právnické osoby, ale jelikož hospodaří se svěřeným majetkem obce, podléhají jejímu přímému vlivu. Klíčová pro jejich fungování je zřizovací listina, kterou schvaluje zastupitelstvo obce při rozhodování o vzniku organizace. V ní obec mimo jiné stanoví povinnosti týkající se efektivního a hospodárného využívání majetku. Obec tedy může příspěvkové organizaci uložit povinnost mít a řídit se směrnicí.

Pokud je smlouva zveřejněna podle zákona o registru smluv, není nutné ji znovu zveřejňovat na profilu zadavatele podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Nicméně, podle doporučení Ministerstva pro místní rozvoj je doporučeno umístit na profil zadavatele přímý odkaz (URL) na smlouvu zveřejněnou v registru smluv.

Pokud má obec v úmyslu nechat vybudovat inženýrské sítě v dané lokalitě, jedná se o veřejnou zakázku na stavební práce. Nejprve je kladeno důraz na určení, zda se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu (kdy hodnota zakázky nepřesahuje 6 000 000 Kč), nebo nikoliv. V případě, že by se zakázka nejednala o malý rozsah, je nutné dodržet přesný postup podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v aktuálním znění. U veřejné zakázky malého rozsahu je možné přistoupit k méně formálnímu postupu, avšak i přesto je nutné dbát na řádnou péči hospodáře a dodržování zásad uvedených v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Doporučuje se, aby obec získala více nabídek, což jí umožní učinit odůvodněný výběr té nejvýhodnější.

Obec není povinna zadávat veřejnou zakázku na úvěr v zadávacím řízení, díky výjimce uvedené v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Nicméně vzhledem k povinnosti hospodárného a účelného nakládání s majetkem obce je doporučeno oslovit více poskytovatelů úvěrů nebo se jinak ujistit, že podmínky úvěru u vybraného poskytovatele nejsou v porovnání s ostatními nevýhodné.

Obec není povinna zadat veřejnou zakázku formou zadávacího řízení, pokud jde o úvěr nebo zápůjčku, což platí i pro refinancování hypotečních úvěrů. Přestože není zadávací řízení povinné, měla by obec s ohledem na povinnost péče řádného hospodáře usilovat o co nejvýhodnější řešení, například tím, že osloví více poskytovatelů služeb. V tomto případě tedy není nutné zvažovat dělení zakázky.

Taková smluvní ujednání mohou být v některých případech v rozporu s povinností obce poskytovat informace, jak ji ukládá zákon. Povinnost zpřístupnit nebo zveřejnit obsah smlouvy vyplývá především ze zákona o svobodném přístupu k informacím, ale také z dalších právních předpisů, jako jsou zákon o registru smluv, zákon o zadávání veřejných zakázek nebo zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Doporučujeme, aby taková ujednání nebyla součástí smluv. Ochrana určitých informací (například obchodního tajemství nebo osobních údajů) je již zajištěna přímo zákonem, a není nutné je ve smlouvě zvlášť specifikovat.

Neúspěšní účastníci mohou požadovat informace o cenové nabídce, kterou předložila vítězná společnost v rámci zadávacího řízení. Tento nárok vyplývá z § 8b odst. 1 a 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o obcích v § 85 vymezuje majetkoprávní úkony, které jsou vyhrazeny rozhodování zastupitelstva obce. Rozhodování o výběru dodavatele a uzavírání kupních smluv na nákup movitých věcí mezi ně nepatří.

Zastupitelstvo může podle § 84 odst. 4 zákona o obcích vyhradit rozhodování o dalších záležitostech v samostatné působnosti, pokud nejsou vyhrazeny radě obce, včetně rozhodování o uzavírání těchto smluv. To může být výhodné zejména při vyšších kupních cenách. Pokud si zastupitelstvo tuto pravomoc nevyhradilo, přísluší rozhodnutí radě obce, která je může podle § 102 odst. 3 zákona o obcích delegovat na starostu nebo obecní úřad. Pokud v obci rada není, tato pravomoc přechází podle § 99 odst. 2 zákona o obcích na starostu. Starosta není finančně omezen limitem stanoveným zákonem o obcích, ale je povinen dodržovat obecné povinnosti při hospodaření obce podle § 38. Zároveň je nutné respektovat rozpočtové limity, aby nedošlo k porušení rozpočtového hospodaření.

Dále je třeba vzít v úvahu zásady stanovené zákonem o zadávání veřejných zakázek a postupy podle tohoto zákona, včetně možností přímého zadání nebo oslovení dodavatelů.

Podle zákona mají právo oddávat pouze starosta a místostarosta, avšak jiné členy zastupitelstva lze pověřit výkonem této činnosti. To platí jak pro matriční, tak pro nematriční obce. Tuto pravomoc mají také poslanci a senátoři.

Kontrolní výbor je podle zákona o obcích povinně zřizovaným výborem zastupitelstva obce, přičemž starosta nemá vůči výboru žádné pravomoci. Pokud se starosta pokouší omezit činnost výboru, doporučujeme obrátit se na zastupitelstvo obce, aby přijalo opatření k nápravě. V tomto případě je vhodné zdůraznit, že pro efektivní plnění úkolů kontrolního výboru, jak těch zákonných, tak i těch, které mu mohou být uloženy zastupitelstvem, je nezbytné zajistit adekvátní podmínky. Zastupitelstvo obce následně vyhodnotí tuto záležitost a stanoví vhodné pracovní podmínky pro výbor. Je také důležité mít na paměti, že starosta je orgánem reprezentujícím obec navenek a zároveň stojí v čele obecního úřadu.

Pokud se výbor obrátí na starostu s žádostí o součinnost při kontrole, je starosta povinen tuto součinnost poskytnout. Měl by tedy být výboru k dispozici, pokud je to v jeho možnostech. Členové výboru i starosta jsou voleni a odvoláváni zastupitelstvem obce, jemuž jsou také odpovědní. Z tohoto důvodu je na zastupitelstvu, aby v rámci své politické odpovědnosti vymezilo „vhodné“ podmínky pro činnost výboru. Je možné, že zastupitelstvo obce přijme jednací řád pro kontrolní výbor, který stanoví povinnosti doplňující zákonný rámec, avšak tyto povinnosti nesmí být v rozporu se zákonem. Zastupitelstvo může stanovit, že zápisy z provedených kontrol budou vyhotoveny co nejrychleji a zasílány starostovi, avšak taková pravidla nesmí bránit činnosti výboru. Konečné rozhodnutí o této záležitosti náleží zastupitelstvu obce.

Ano, člen zastupitelstva obce má na základě § 82 písm. c) zákona o obcích při plnění své funkce právo požadovat od zaměstnanců obce informace týkající se záležitostí, které souvisejí s výkonem jeho funkce. Tyto informace musí být poskytnuty do 30 dnů.

Skutečnost, že korespondence je adresována starostce, není v tomto případě rozhodující, pokud byla zaslána na adresu obce a týká se záležitostí souvisejících s výkonem její funkce pro obec (nikoliv tedy soukromé korespondence nebo záležitostí mimo její pracovní povinnosti).

Zastupitel obce ani radní (nebo starosta) nemají imunitu podobnou té, kterou mají poslanci. Za svá rozhodnutí tedy nesou plnou odpovědnost.

Pokud jde o odpovědnost zastupitelů (starosty) za způsobenou škodu, zákon o obcích stanoví, že se řídí právní úpravou zákoníku práce. Obec je v tomto kontextu považována za zaměstnavatele a členové zastupitelstva obce za zaměstnance.

Zastupitelé obce jsou povinni vykonávat svou funkci s náležitou péčí, která se hodnotí podle konkrétních okolností. Nelze po běžném zastupiteli spravedlivě požadovat detailní odborné znalosti právní problematiky obce, avšak za svá rozhodnutí nese odpovědnost. Pokud k rozhodnutí vyžaduje odborné znalosti, které zastupitelé nemají, měli by si je opatřit například prostřednictvím znaleckého posudku nebo právní analýzy. Odpovědnost za škodu (majetkovou či trestní) obvykle nastává v případech hrubé nedbalosti nebo úmyslného poškození zájmů obce. U radních nebo starosty je standard péče vyšší.

Je třeba také poznamenat, že podle zákoníku práce se právní režim odpovědnosti za škodu liší podle toho, zda byla škoda způsobena z nedbalosti, úmyslně, v opilosti nebo po zneužití návykových látek. Pokud byla škoda způsobena z nedbalosti, výše náhrady škody je omezena čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku člena zastupitelstva před porušením povinnosti, které vedlo k této škodě. Tento limit se liší v závislosti na výši odměny jednotlivých členů zastupitelstva (pro neuvolněné členy může být i nulová). Pokud byla škoda způsobena úmyslně nebo pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, není výše náhrady škody omezena.

Starosta obce má na starosti přípravu obce na řešení krizových situací a může vytvořit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán, který bude zajišťovat přípravu a řešení těchto situací. V krizových obdobích provádí krizová opatření, plní úkoly přidělené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení a zajišťuje realizaci opatření uvedených v krizovém plánu obce. Během krizového stavu starosta obce zajišťuje varování a informování obyvatel o hrozícím nebezpečí a vyrozumívá orgány krizového řízení, pokud to již neudělal hasičský záchranný sbor kraje. Také organizuje evakuaci osob z ohroženého území, koordinuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva a organizuje další nezbytná opatření pro zvládnutí krizové situace. Krizová situace může zahrnovat mimořádné události nebo vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu či stavu ohrožení státu. Starosta obce s rozšířenou působností a hejtman kraje mají v této oblasti širší pravomoci.

Ano, zastupitelstvo obce má možnost schválit svěřování úkolů také neuvolněným členům zastupitelstva obce.

Zastupitelstvo se zabývá interními záležitostmi obce, jako je rozhodování o právních vztazích mezi zastupiteli, ustanovování dalších orgánů a podobně. Zastupitelé mohou být pověřeni různými úkoly, přičemž některé z těchto úkolů vycházejí z platných právních předpisů.

Například v zákoně o obcích je uvedeno, že zastupitel může být pověřen v případě ukončení funkce starosty nebo místostarosty (§ 103 odst. 6). Ve stavebním zákoně je zmíněno, že člen zastupitelstva může být určen k vypracování zadání územního plánu. Podle zákona o matrikách může manželství uzavírat pověřený člen zastupitelstva.

Kromě výše uvedených příkladů mohou být zastupitelé pověřeni i jinými úkoly, které jsou předmětem politické vůle.

Žádný právní předpis neomezuje pověření úkoly pouze na uvolněné členy zastupitelstva.

Funkci pověřence pro obec může vykonávat:

Zaměstnanec obce, a to buď zařazený do obecního úřadu, nebo mimo něj. Obvykle by měl pověřenec tuto funkci vykonávat v pracovním poměru, avšakv menších obcích, kde se nepočítá s rozsáhlou činností pověřence, je možné vykonávat tuto funkci i na základě dohody o pracovní činnosti. Dohoda o provedení práce je vyloučena vzhledem k časovému omezení rozsahu činnosti.

Externí osoba, fyzická nebo právnická (například advokát nebo advokátní kancelář), která může s obcí spolupracovat.

Pověřenec musí být kvalifikovaná osoba se znalostmi právních předpisů na ochranu osobních údajů, včetně důkladné znalosti GDPR, a měla by mít i povědomí o fungování veřejné správy a informačních technologií. Přímá povinnost týkající se úrovně vzdělání z nařízení nevyplývá, nicméně pro zaměstnancem vykonávajícího tuto funkci je požadováno odpovídající vzdělání. U zaměstnanců ve 10. platové třídě se předpokládá alespoň vyšší odborné vzdělání, zatímco pro pracovníky ve 13. platové třídě se požaduje magisterské vzdělání.

Zákon č. 99/2019 Sb. stanoví obcím povinnost zajistit plnou přístupnost internetových stránek, včetně jejich přizpůsobení pro osoby se zdravotním postižením. To znamená, že web musí být intuitivně ovladatelný a zcela funkční na různých typech zařízení (softwarových i hardwarových), bez ohledu na jejich nastavení a zdravotní stav uživatele.

Dále, v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, obec musí zveřejňovat určité informace vzdáleným způsobem. Přesná struktura a pořadí těchto informací jsou specifikovány v přílohách vyhlášky č. 515/2020 Sb.

Obec je také povinna zajistit veřejný a nepřetržitý přístup ke své úřední desce, což může být jednoduše realizováno zveřejněním úřední desky na webových stránkách. Zákon č. 261/2021 Sb. navíc obcím ukládá povinnost zpřístupnit tyto informace jako otevřená data, což znamená, že úřední deska musí umožňovat nejen odkazy na dokumenty, ale i jejich stahování, filtrování a další zpracování. Zákon také vymezuje obsahové náležitosti úřední desky, mezi které patří např. pozvánky na zastupitelstva nebo dokumenty týkající se prodeje, směny a pronájmu majetku obce.

Pokud jde o osobní údaje na webových stránkách obce, zákon vyžaduje, aby návštěvníci byli informováni o způsobu zpracování těchto údajů, a to zejména při registraci do služeb jako je newsletter nebo při vyplňování formulářů. Návštěvník musí souhlasit s poskytnutím svých osobních údajů a být informován o tom, jakým způsobem může svůj souhlas později odvolat.

Kromě toho, i když elektronická podatelna nemá stanovenou přesnou strukturu zákonem, musí obsahovat jasné informace o pravidlech podání. To zahrnuje způsoby elektronického podání, místa a časy podání, a proces zpracování podání. Vzhledem k tomu, že podání mohou obsahovat osobní údaje, je nezbytné, aby elektronická podatelna obsahovala zásady zpracování těchto údajů v souladu s GDPR.

Ať už je starosta obce uvolněný, nebo neuvolněný, vykonává veřejnou funkci, která trvá 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tato veřejná funkce není považována za práci v pracovním poměru, protože starosta není zaměstnancem obce, a proto se na něj nevztahuje zákoník práce. Zákon o obcích neuvádí konkrétní „pracovní“ dobu starosty, tedy intervaly, během nichž by se měl výkon své funkce věnovat nebo být k dispozici občanům. V případě neuvolněného starosty by stanovení pracovní doby mohlo narazit na plnění jeho povinností z pracovního poměru. Je na politické odpovědnosti starosty, aby si čas věnovaný výkonu funkce přizpůsobil potřebám občanů a orgánů obce a informoval je o době, kdy bude k dispozici. Na druhé straně platí, že starosta je politicky odpovědný za výkon své funkce zastupitelstvu obce, které ho může kdykoli odvolat bez udání důvodu, pokud se domnívá, že svou funkci neplní řádně. Zastupitelstvo obce může rovněž rozhodnout o změně statusu uvolněného starosty na neuvolněného.

Žádný zákon nezakazuje uzavírání dohod o pracovní činnosti nebo o provedení práce s členy zastupitelstva obce.Dohodu by bylo možné sjednat mezi obcí jako jednou stranou a členem zastupitelstva jako druhou stranou podle příslušných ustanovení zákoníku práce. Podle zákona o obcích je výkon funkce člena zastupitelstva považován za veřejnou funkci. Členové zastupitelstva nejsou zaměstnanci obce, zákoník práce na ně tedy nelze aplikovat. Výkon činností spadajících do funkce člena zastupitelstva obce proto nelze zajistit prostřednictvím dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Starostu volí zastupitelstvo obce, kterému je za výkon své funkce odpovědný. Pokud by obec chtěla se starostou uzavřít dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, lze to připustit, pokud by dohoda zahrnovala činnosti odlišné od těch, které spadají do výkonu funkce člena zastupitelstva nebo starosty. Uzavření pracovněprávního vztahu mezi obcí a členem zastupitelstva vyžaduje předchozí souhlas zastupitelstva obce.

Podle zákona o obcích je místostarosta oprávněn zastupovat starostu během jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy starosta nevykonává svou funkci, a to v plném rozsahu. Zda jsou starosta a místostarosta uvolněni pro vykonávání své funkce, nemá na tuto skutečnost vliv. Zákon neuvádí podmínky týkající se délky ani povahy nepřítomnosti, ale obecně se předpokládá, že místostarosta zastupuje starostu především v případě jeho nemoci nebo dovolené. Co se týče jiné nepřítomnosti, bez ohledu na její délku či charakter, vycházíme z toho, že cílem této právní úpravy je zajistit, aby obec nebyla řízena nebo nevedena v době, kdy je starosta nepřítomen. Je nevhodné chápat toto ustanovení jako nástroj pro řešení "kompetenčních sporů" mezi starostou a místostarostou, neboť oba jsou odpovědní za výkon své funkce zastupitelstvu, které je zvolilo. Na rozdíl od některých názorů se domníváme, že místostarosta může zastupovat starostu i při jeho krátkodobé nepřítomnosti, protože i v tomto případě mohou nastat neodkladné situace, které by vyžadovaly přítomnost nebo alespoň dosažitelnost starosty. V případě plánované nepřítomnosti starosty na úřadu je vhodné, aby se starosta a místostarosta předem dohodli, které úkoly bude místostarosta vykonávat a které zůstanou na starostovi, pokud je možné je odložit.

Zatupitelstvo obce se schází podle potřeby, minimálně však jednou za tři měsíce. Zasedání zastupitelstva obvykle svolává a řídí starosta obce. Pokud alespoň třetina členů zastupitelstva obce nebo hejtman kraje požádá o svolání zasedání, je starosta povinen jej svolat. Zasedání zastupitelstva musí být svoláno nejpozději do 21 dnů ode dne, kdy byla žádost doručena na obecní úřad. V případě, že starosta nesvolá zasedání zastupitelstva ve stanovené lhůtě 21 dnů, přechází tato povinnost na místostarostu nebo jiného člena zastupitelstva. Zákon stanovuje, že o místě, čase a navrženém programu zasedání zastupitelstva musí být veřejnost informována nejméně 7 dní předem. Tyto informace je nutné po určenou dobu zveřejnit na úřední desce obecního úřadu.

Zákon určuje, že ředitel školy nemůže být členem školské rady, avšak starosta obce, protože není stanoven zákonný zákaz, může být jejím členem. Podle zákona má zřizovatel právo určit počet členů školské rady a jmenovat jednu třetinu z tohoto počtu, zatímco další třetina je volena zákonnými zástupci nezletilých žáků a zletilými žáky a studenty. Zbývající třetina členů je volena pedagogickými pracovníky školy. O třetině členů školské rady, které jmenuje zřizovatel školy, rozhoduje rada obce, protože se jedná o vyhrazenou pravomoc. Pokud v obci není zvolena rada, přechází tato pravomoc na starostu obce, pokud ji zastupitelstvo nevyhradilo pro sebe. Zřizovatel určuje nejen počet členů školské rady, ale také má pravomoc jmenovat jednu třetinu jejích členů, zatímco další třetiny jsou voleny zákonnými zástupci a pedagogickými pracovníky školy.